Nárazník jako transparent „argumentů“ dopravců
Jedu chmurnou Strakonickou v osm ráno, kdy svodidla jakoby se boulila do stran, aby pojala nápor dopravy valící se na hlavní město ze všech blízkých či vzdálených zapadákovů, kde si lidé postavili nebo stavějí domy s očima zavřenýma před faktem, že ceny benzínu rostou a stav životního prostředí upadá.
Snad více než zplynovaným ovzduším jsem otrávený počasím, které připomíná pohledy mlhou nasáklého Ptačího hnízda na nedávné olympiádě. Můj zrak se líně plazí po karosériích okolních vozů, aby našel někoho nebo něco, co by alespoň na chvíli přimělo mysl k jasnější myšlence. A protože přání je otcem myšlenky a mámou skutečnosti, opravdu se dočkávám… Jsem jemně alergický na nářky dopravců – zejména těch z Česmadu – kteří pořád něco chtějí a se stejnou vehemencí něco jiného odmítají. I když se zdá, že v poslední době – sami si vědomi toho, že už veřejnosti lezou krkem – mění svou strategii a komunikaci k větší otevřenosti a snad i sympatičnosti, stále je považuji za ten typ lobbyistů, jako jsou zemědělci nebo ekonomičtí poradci a analytici (i když jejich lobbyismus bývá až na světlé výjimky pouze projevem ultraliberální ekonomické teorie). Zkrátka je řadím k lidem, kterým – stručně řečeno – jde o pravdu v ontologickém pojetí až na posledním místě. Ale právě v dnešním mlhavém ránu jsem k dopravcům pocítil záchvěv sympatií. Na nárazníku kamionu s ostravskou espézetkou, který se právě vlekl přede mnou, bylo totiž prstem – jak se tak píše „Umyj si to“ – napsáno „Bursík je piča“.
