Valašský medvěd na svém místě
PŘED ČTENÍM SE PROCVIČ A UDĚLEJ ALESPOŇ JEDEN KLIK
Neuvěřitelné se stalo skutečností bez ohledu na aprílové žertíky. Mistr a – snad jednou i – ministr (vy)stěhování se vrací do vlády. Je pro tuto zemi dobré, že Jiří Čunek zasedne opět ve vládě? Na jednu stranu je to dobrá zpráva, protože se zdá, že v některých případech je premiér Mirek Topolánek schopen dostát svým slibům. Když před více než rokem prohlásil, že po vyšetření celé kauzy je na místě otázka „repatriace“ Jiřího Čunka, udělal tím gesto, které má být ve slušné společnosti oceněno. Na toho, kdo nic neudělal, resp. komu nebylo nic prokázáno (což je – uznávám – trochu svízelné) má být nahlíženo prizmatem presumpce neviny (druhá věc je samozřejmě to, že KDU-ČSL z důvodu nedostatku kohokoliv schopného vést tuto stranu a zastupovat ji ve vládě tlačila na premiéra, aby Jiřího Čunka povolal zpět k ostatním Strakám).
Kauza Jiřího Čunka ale není takto čistým ukázkovým případem „já nic, já jít zpět“. Jakékoliv Čunkovo počínání může být nyní napadnutelné s ohledem na nevyjasněné finance (lze předpokládat, že jakýsi audit potvrdí stejně to, co zjistila policie, nebo ještě méně) a především na negativní pověst, kterou Jiří Čunek právem či neprávem získal. Opětovným vstupem do vlády se otevírá otázka důvěry veřejnosti v politiky a za předpokladu, že veřejnost nevěří ani těm „poctivým“ kusům, pak se nelze divit, že nebude věřit těm, kteří byli z něčeho nařknuti. Stav zklamání a frustrace se ještě prohloubí. Těžko říci, proč se Jiří Čunek vlastně vrací do vlády – zda kvůli svým ideálům a programu strany, ministerskému platu a prebendám, úplnému očištění či lítosti nad ztrátou slibně se rozvíjející kariéry, každopádně pro vládu je to spíše špatná zpráva zapadající do agendy Medvědí služba.
PO ČTENÍ SE PROCVIČ A UDĚLEJ ALESPOŇ JEDEN KLIK